Copiapoa krainziana v. scopulina
Tato sekce je zaměřena na kaktusy,které mnohdy nejsou ani nijak zvlášť vzácné, jen se ve sbírkách, ani nevím proč, moc často nevidí a já si myslím, že je to docela škoda, protože si jich ve své sbírce velice vážím a rád bych přispěl k jejich rozšíření i mezi další kaktusáře.
Mezi takové kaktusy patří například rod Brasilicactus. Rostliny, které mám ve své sbírce, jsou už letité a pocházejí ještě z doby, kdy jich bylo mezi kaktusáři dost a dost. Podle slov mého otce to byl svého času velice oblíbený druh a měl je téměř každý. Především prvních pár let života jde ale o celkem choulostivé rostlinky a hlavně o kořeny přijdou velmi snadno i jako starší. Zřejmě tedy nebyla nic platná ani jejich bohatá tvorba semen a postupem času Brasilicactusy ze sbírek ubývaly. Dnes jsem rád, že se můžu pochlubit alespoň skupinkou těchto krasavců, jejichž semena a semenáčky mohu znovu šířit mezi pěstitele.
skupinka Brasilicactusů Brasilicactus graessneri
Jiný důvod řidšího výskytu mezi kaktusáři má rod Austrocactus. Jedná se totiž o rod obývající nejjižnější části Jižní Ameriky a není proto tolik nadšenců, kteří by se do těchto odlehlých koutů světa a za extrémně nehostinnými podmínkami vydali, aby přivezli alespoň několik kaktusových semínek. Když k tomu připočteme ještě to, že jak dovezená, tak i u nás vyprodukovaná semena velice špatně klíčí, dostaneme odpověď na otázku, proč tak krásných rostlin není mezi sběrateli víc. Velice si proto vážím každého exempláře, který od kolegů získám a budu se snažit, aby jejich postupným množením nás takových bylo co nejvíce.
Austrocactus patagonicus Peninsula Valdez Austrocactus dusenii
Austrocactus bertinii Austrocactus dusenii Austrocactus spec.
Proč se v České republice málo setkáváme s rodem Blossfeldia má také své důvody. Jde totiž o opravdové trpaslíky mezi kaktusy, kteří dospívají a začínají kvést už o velikosti necelého jednoho centimetru v průměru. Jejich semínka jsou v podstatě jen prach a jejich tempo růstu je proto mírně řečeno zdlouhavé a vleklé. Šancí jak si těchto kaktusů užít je proto opět roubování. Na vhodných podnožích rostou Blossfeldie v trsech, hojně kvetou a přitom stále nepřesáhnou velikost jen několika centimetrů, díky čemuž jsou často předmětem zájmu pěstitelů s nedostatkem prostoru.
Blossfeldia ssp. Padcaya
Dalším takovým kaktusovým rodem je Islaya. Dříve byl a částečně ještě i doposud je v označování jednotlivých druhů trochu zmatek. Před pár lety se k nám ale začala dostávat semena i s označením původu a nalezišti, např. od Karla Knížete (KK) a dnes tak můžeme své kaktusové sbírky opět ozvláštnit rostlinami, které pro někoho možná jen monotónně - žlutě, ale za to bohatě kvetou, jsou zajímavé svým otrněním a na podzim produkují velké růžové měchýřkovité plody.
Islaya nigrispina Islaya minor KK 1079 Islaya mollendensis KK 681
Islaya Flavida KK 536 Islaya moelleriana Islaya krainziana KK 678
Druhy jako Yavia cryptocarpa nebo Cintia knizei jsou pak jedny z těch vzácnějších, protože jejich pěstování není zrovna jednoduché. Dovést rostlinky do květu, získat v našich podmínkách semena a vypěstovat si vlastní semenáčky je mnohdy velkým soustem i pro zkušené kaktusáře. Naštěstí se dají celkem úspěšně pěstovat a množit roubováním a tak doufám, že i tyto zajímavé miniaturky budou časem okrasou třeba i menších parapetů, balkonů a předokenních skleníčků.
Cintia knizei
Celkově si tedy nemyslím, že by existoval důvod, bát se některé druhy kaktusů pěstovat jen proto, že jsou náročnější nebo choulostivější a vy třeba s kaktusařením teprve začínáte. Vždyť proč to nezkusit! Dejte jim nejlepší péči, případně si nechte poradit od zkušenějších kolegů a uvidíte, že vám budou dělat samou radost. O to vzácnější exempláře pak budete ve své sbírce mít a budete na sebe hrdí, že se jim u vás daří.
Současně se ale nezbavujte těch druhů, které jsou zdánlivě běžnější, to by byla také škoda, protože stejně jako třeba mé Brasilicactusy, je u vás mohou jiní kaktusáři časem obdivovat.
Ortegocactus macdougalii Parodia roseoalba
Eriosyce laui
