Pěstování
Copiapoa hypogaea KK 88
1. Výsev
Strombocactus disciformis Turbinicarpus alonsoi
Většina mých rostlin pochází z vlastních semen a jejich výsevů, takže je k dispozici i pro další zájemce dostatek semenáčků kaktusů na prodej.
Výsevy provádím do výsevního aparátu, pod zářivková tělesa, a to obvykle v průběhu prosince. Jako výsevní substrát používám prosetý a vařící vodou propařený říční písek.
Jakmile rostlinkám vyraší první trny, začínám s hnojením přípravkem Wuxal. Nedlouho potom výsevní misky (krabičky od nanukových dortů) otvírám a dopřávám semenáčkům více vzduchu. Substrát lépe vysychá a zmenšuje se tak riziko napadení řasou, plísní apod.
Z výsevního aparátu do skleníku pak stěhuji kaktusové semenáčky ihned, jakmile to jarní počasí dovolí, cca na přelomu března a dubna.
2. Roubování
Copiapoa hypogaea Copiapoa dealbata Islaya nigrispina
Roubování všem doporučuji co nejdříve, jak je to v závislosti na počasí možné, tj. hned jak vysvitne sluníčko a podložky jsou už dostatečně napité a v růstu. Za nejosvědčenější podnože pak považuji počínaje od Pereskiopsis a Selenicereus na úplně nejmenší semenáčky, Myrtilocactus geometrizans, na kterém lze velmi rychle dosáhnout květuschopných rostlin, až po trvalé podložky jako Trichocereus pasacana pro miniatury, Echinocereus chloranthus pro mrazuvzdorné, Trichocereus macrogonus pod cristaty a cereusovité, Pseudolobivia kermesina naopak pod rostliny, které mají zůstat ploché (např. Discocatusy) a konečně Eriocereus jusbertii jako naprosto universální podnož vhodnou snad pro všechny typy kaktusových roubů. Podložky volím individuálně ke každému roubu tak, aby byl především zachován tvar růstu roubovance (obr. č. 1) a nejlépe, aby časem vůbec nebylo poznat, že je rostlina roubovaná (obr. č. 2)
3. Zálivka a substrát
Echinofossulocactus spec. Parodia maasii
Z varianty, zda propustnější substrát a častěji zalévat nebo substrát s více jílovitými částicemi, u něhož ovšem hrozí nebezpečí, že při zhoršení počasí nevyschne, u mě logicky vítězí varianta propustného substrátu z materiálu z okolí, ze zahradní zeminy a říčního písku. Při zalévání větších ploch se prostě sem tam stane, že je některým rostlinám dopřáno více a ty pak musí rychle vyschnout.
Pro rody jako Coryphantha, cereusy doporučuji velké květníky, menší naopak pro rod Parodia, Echofossulocactus nebo kaktusy rodu Gymnocalycium zase s menšími květníky lépe drží tvar, pro rody Ferocactus, Astrophytum, Echinocereus spíše mělčí pěstební nádoby, u rostlin s řepou naopak hluboké…
4. Hnojivo a chemická ochrana
Jak jsem psal už v části o výsevu, hnojit začínám kaktusy poměrně brzy, a to hnojivem Wuxal. Rostlinky musí co nejdříve nabrat sílu, než půjdou z výsevního aparátu do skleníku. Na dospělé rostliny pak používám běžná hnojiva jako např. Kristalon - plod a květ, samozřejmě ale všem doporučuji nejdříve vyčerpat zdroje hnojiv přírodních, která jsou přece jen vždy nejlepší.
Další technikou, kterou jsem byl nucen zvolit kvůli rozloze mé sbírky je také požití chemické ochrany, a to v mém případě pouze tekutými přípravky jako Karate nebo Anthio, neboť u tekutých přípravků nehrozí tolik nebezpečí chyby v koncentraci, jako třeba u Confidoru a nepříjemné následky.
5. Další pěstební postupy
Rozsah mé kaktusové sbírky si současně vyžádal také různé pěstební postupy, které bych však ostatním kaktusářům menšího měřítka doporučil spíše pod čarou. Např. kaktusářům, kteří nezimují ve skleníku a stěhují do bytů či domů, určitě nedoporučuji stavět skleník z čehokoli jiného, než starého dobrého skla. Makrolon, polykarbonát a obdobné plasty rozličných názvů, mají sice izolační schopnosti, které jsou u vytápěných skleníků nedocenitelné, avšak přes letní sezónu zůstává tato funkce v podstatě stejná a tak máte ve skleníku z těchto materiálů teploty nezřídka přesahující 50 stupňů Celsia, které však díky této izolaci neklesají ani přes noc. V kombinaci s tím, že ve sklenících starších typů konstrukcí nebo běžných, sériových skleníčcích koupených a vystavěných tzv. na klíč, je velmi špatně řešeno odvětrávání, rostliny pak tyto vysoké teploty špatně snášejí.
6. Volná kultura
V poslední době se nejen mě, ale i mnoha dalším kaktusářům osvědčila tzv. volná kultura pěstování kaktusů. Nejen že tento způsob pěsování není tak náročný např. na výstavbu skleníků, protože v podstatě stačí jen malá stříška nad rostlinami chránící kaktusy proti dešti, ale především jde o metodu, která určitým rodům kaktusů velmi vyhovuje.
Kaktusy, kterým takové stanoviště nejépe svědčí jsou, alespoň dle mých zkušeností, především jihoamerické rody jako Lobivia, Denmoza, Gymnocalycium, Parodia, Neoporteria, Pyrhocactus, Austrocactus a další. Ale dokonce i některým mexickým rodům, zejména Echinofossulocactus, Echinocereus a dokonce i některým bílým Mammilariím se zde dobře daří.
Nespornými výhodami je totiž dostatek světla a především proudícího vzduchu. Kaktusy tak mnohem lépe vytrňují, bohatě kvetou a nejsou tak často napadeny různými typy hub a plísní.
